12.5 2007 18:32 - Servrovna Vejdu dovnitř, spatřím ochranku a recepci. Připadám si divně, protože si mě divně prohlížejí, ale přes to všechno se tvářím jakoby nic. Slečna od recepčního stolu se mě ptá "vy tady na někoho čekáte?" a já odpovídám "ano", poté se mě zeptala jestli nechci s něčím pomoci ale odvětil jsem že děkuji ale není to za potřebí. Čekám asi 3 minuty a pak se rozhodnu že počkám v sedě na židli za rohem. Věděl jsem že ten člověk na kterého čekám má mít bílé triko ale k mému zděšení ho tam nosil každý 4. člověk který tudy prošel. Asi po 9ti minutách tam přišel mladý kluk s bílím trikem a podíval se na mě "bylo mi jasné že to je on". Pozdravil jsem ho a on řekl že si ještě dá cigáro (takže jsme vyšli zase ven z budovy a v šíleném vichru který zrovna venku byl, jsme si začaly povídat o tom co mě čeká). Asi po dalších 4 minutách dokouřil svou cigaretu a odebraly jsme se zpět do budovy. Šly jsme okolo recepce, krátkou chodbou a pak šly asi dvě patra po schodech. Následovala další kratší chodba, která ústila do jiné "něco jako křižovatka". Daly jsme se tedy do chodby po naší pravé ruce a asi po dalších 20 metrech jsme se zastavily u bezpečnostních dveří s čipovou čtečkou. Vytáhne čip a přejede sním poblíž čtečky. I když předchozí chodby vypadaly jako z staré komunistické školy, poté co se otevřely dveře mi spadla čelist. Místnost za nimi byla zcela jiná, novější, hezčí. Byla potažená nádherným modrým kobercem a uprostřed byla ulička mezi dvěmi skleněnými stěnami. Za stěnou po mé levé ruce bylo něco co mi přišlo jako kus vesmírné lodě. Blikalo to tam a svítilo, bylo tam asi 1500 serverových počítačů umístěných v skleněných skříní s obrovskýma větráky. Po pravé ruce byla kancelář, kam jsme také po chvilce zamířily. Při vstupu do té kanceláře nás čekaly zase čipové dveře, pak jsme se ocitly vevnitř a já byl vyzván abych se posadil na jednu židli vedle jednoho z stolů "pokud bych prý chtěl mohl jsem si půjčit notebook který byl na stole". Poté následoval rozhovor ve kterém jsem se dozvěděl co mě bude čekat a s čím budu moci pomoct. Asi po 10 minutách a ukázce práce na Linuxu "operační systém na kterým běží snad všechny servery" jsme se odebraly vyřešit první zadanou věc. Tím bylo vyndat z jednoho ze serverů dvě RAM paměti o hodnotě 2Gb "původně jich server měl 8Gb". Vyrazili jsme tedy do místnosti přes chodbu kde jsme se museli přezout do specielních botiček a prošli jsme dalšími čipovými dveřmi. Hned jak se dveře otevřely zažil jsem malý šok. Nejen že tam foukal vítr vytvořený těmi stovkami větráků, ale ten hluk a otřesy. Hluk byl jako když někdo něco řeže motorovou pilou a otřesy jako když stojíte na nuselském mostu a pod vámi projede vlak metra. Došly jsme tedy k ředě kde měl být požadovaný počítač a hledaly číslo skříně "protože v jedné skříni může být asi 20 počítačů". Když jsme počítač našly, musely jsme řadu obejít a zezadu odpojit počítač od kabelů. Pak jsme šly zase do předu a vytáhly počítač z skříně. Takový servrovací počítač vypadá jako šuplík a nahoře se dá rozevřít jako kniha. Když jsme ten počítač rozevřely a já viděl co je vněm za součástky a co držím v ruce, zamotala se mi hlava. Představa že držím v ruce nejméně 130 000,- Kč mě dostala protože takový standardní server se skládá z: dvou procesorů intel xeon 3Ghz, většinou z 8Gb RAM DDR2 1066mhz, 7mi disky o kapacitě 80Gb v RAIDU 1.0 a IBM deskou spojenou s rac casem. Vyndaly jsme tedy požadované RAM paměti, vrátily server do skříně, pak jsme jí zamkly a odešly zpět do kanceláře. Asi po dalších pár hodinách které sem tam strávil pomáháním a kladením otázek, jsem se rozloučil a šel zas s pocitem malinkého a nevzdělaného broučka k autobusu, abych se dostal domů. Nejspíše na tenhle zážitek nikdy nezapomenu, protože jsem na vlastní oči viděl srdce českého internetu a taky zázraky moderní techniky, ba co viděl, já se jí dokonce i dotýkal!